The atmosphere, explained
Jak vlastně korejské baseballové fandění funguje
Cheermaster na pódiu, pět choreografovaných roztleskávaček, jiný pokřik pro každého hráče a klub, který vynalezl thunderstick — tady je, co se vlastně děje v hledišti.
Zobrazit vstupenky na Jamsil Baseball na GetYourGuide ↗Cheermaster diriguje, nejen burcuje
Nad každou domácí lavicí pracuje po celý zápas cheermaster — někdy označovaný jako vedoucí pokřiku — z malého vyvýšeného pódia, vede dav pokřiky, udává písně a nedovolí, aby energie stadionu během pomalé prostřední směny opadla. Je to blíž dirigování orchestru než občasným výzvám k hluku davu, které byste viděli na stadionové obrazovce jinde: cheermaster je na tom pódiu a pracuje všech devět směn, včetně přestávek.
Pět roztleskávaček, jedna sestava na pokřik
Skupina roztleskávaček — obvykle pět — předvádí choreografii načasovanou na každý pokřik a bojovou píseň, stylem blíž k popové scénické sestavě než k roztleskávání na postranní čáře, jaké známe z amerického sportu. Choreografie se mění s pokřikem, takže píseň k homerunu vypadá a pohybuje se jinak než pokřik k náporu nebo vlastní nástupová sestava hráče, a pravidelní fanoušci znají pohyby natolik dobře, že je z hlediště napodobují.
Každý hráč má svou vlastní píseň
KBO týmy píší nebo upravují osobitý pokřik pro většinu svých stálých hráčů, obvykle na známou popovou nebo K-pop melodii s hráčovým jménem zakomponovaným do textu, a dav zazpívá ten správný ve chvíli, kdy hráč vstoupí do pálkařského boxu. Naučit se před zápasem třeba jen jeden nebo dva — týmoví zaměstnanci a fanouškovská fóra je zveřejňují — je rychlý způsob, jak se cítit méně jako divák a více jako součást sektoru.
Tady to všechno začalo
LG Twins byli prvním klubem v profesionálním baseballu vůbec, kdo rozdával nafukovací tyče — nafukovací chřestítka v párových barvách dnes známá jako thundersticks — a tyto tyče se staly standardním chřestítkem v celé KBO. Každý klub má svou vlastní barvu tyčí.
Jede to na rytmu, ne na tichu
Zatímco mnoho baseballových kultur považuje tiché, pozorné pasáže za normální, dav v KBO jen málokdy úplně ztichne — bubny, pokřiky a pokyny cheermastera udržují určitou hladinu hluku téměř po celý zápas, včetně homerunů a střídání nadhazovačů. Poprvé příchozí to někdy popisují jako matoucí na jednu nebo dvě směny a pak naprosto návykové, jakmile si rytmus sedne.
Nemusíte znát slova, abyste se přidali
Nepotřebujete plynulou korejštinu ani roky fanouškovství, abyste drželi krok — cheermaster vede gesty stejně jako slovy, rutiny jsou dost jednoduché na to, abyste je okopírovali na první pohled, a thundersticks fungují i bez společného jazyka. Dejte tomu jednu nebo dvě směny a většina nováčků má tleskání i vstávání v malíčku — a právě proto si lidé obvykle pamatují atmosféru déle než to, kdo vyhrál.
Jak si vybrat stranu a barvy, které k ní patří
Fanoušci LG Twins obvykle nosí klubovou černou, tmavě modrou a červenou; fanoušci Doosan Bears nosí tmavě modrou a červenou s motivem medvědího drápu. Protože vám tato rezervace zajistí místo v domácím sektoru klubu, který ten den hraje, zkontrolujte si zápas předem a budete vědět, jakými barvami budete obklopeni — užitečné, pokud byste si chtěli koupit šálu nebo kšiltovku na některém z klubových stánků se suvenýry a trochu splynout, i když nikomu nebude vadit, když to neuděláte.
Jak si stojí ve srovnání s fanděním jinde
Lidé, kteří zažili zápas na americkém baseballovém stadionu i evropský fotbalový zápas, řadí Jamsil někam mezi ně — tribunové skandování jede celou noc, ale sedíte s jídlem a pitím, místo abyste devadesát minut stáli. Výsledek vlastně nekopíruje ani jedno a právě proto si KBO získala fanoušky mezi sportovními cestovateli, kteří do Koreje nikdy nevkročili.